Postní zamyšlení

„Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ (srv. Mt 4,1-10)  

Ježíš se na začátku svého působení vydává na poušť, aby si vyjasnil svou cestu. Čeká ho ale nelehká zkouška: je tam totiž vyveden Duchem, aby byl pokoušen od ďábla. Ďábel mu nabízí alternativní cesty – udělat zázrak k vlastnímu prospěchu, oslnit nebo získat pozemskou moc. Pro Ježíše to jsou cesty falešné, jsou v rozporu s jeho posláním. Odmítá je a poukazuje na to, kterou cestou chce jít – cestou služby a oddanosti Bohu.

I my se můžeme dostat a dostáváme do situací, které nejsou z principu zlé, ale nedobrými se můžou stát podle toho, jak se s nimi vypořádáme. Má-li někdo moc a peníze, může s nimi zacházet sobecky a tudíž nakonec to jeho i druhé udělá nešťastným, ale může jimi také sloužit potřebným. Stejně tak to platí i o vztazích – záleží na tom, zda je prožíváme sobecky bez ohledu na druhé nebo k jejich i svému štěstí. Chce to mít jasno, kým nebo čím se necháme vést, které hodnoty jsou pro nás směrodatné. Jestli chceme oslňovat či sloužit.

Možná už leckoho z nás potkalo, že v pokušení neobstál. Snad právě proto, že i Ježíš si zkouškami pokušení prošel, můžeme za ním se svými osobními selháními přicházet. Zažijeme-li pak jeho uzdravení, můžeme být vůči druhým milosrdnější.

Vstupujeme do postní doby. Je to doba, kdy jsme vyzýváni, abychom obnovili své vztahy:
– k Bohu
– k sobě
– a k druhým…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *